Jaké jsou nevýhody zaatikového žlabu z plechu?

Když stavíme dům, snažíme se, aby byl co nejlepší, co nejmodernější a co nejpevnější. Nechceme nic podcenit, chceme skutečně docílit stavby, na kterou budeme pyšní a kterou se nebudeme bát ukázat svým blízkým či častým návštěvám. Při stavbě domu čerpáme inspiraci nejen z časopisů o bydlení, ale taky čerpáme inspiraci z různých jiných budov, které běžně potkáváme cestou do práce. Velkou inspirací nám mohou být historické budovy, bohužel na nich se objevují takzvané zaatikové neboli nadřímsové žlaby, které slouží pro odvodnění šikmých střech.

Tyto žlaby však mají mnoho nevýhod. Jelikož se většinou nachází na historických budovách, často nedochází k jejich výměně nebo k jisté rekonstrukci. Pojďme si však říct, proč je tato výměna takřka nutností, protože tyto žlaby mají mnoho nevýhod.

Může dojít k zatékání, věděli jste to?

Například se může stát, že dojde k zatečení do konstrukce pod nimi. Většinou se to stává běžně, při standardním provedení z plechu. Toto zatékání je bohužel nepříjemné, a to nejen v době jara a léta, kdy prší mnohdy neustále, ale taky je to bohužel nepříjemné v době, kdy venku mrzne. V domě nastane obrovské kolísání teplot, může dojít samozřejmě k plísním. Domácnost pak není zrovna tou nejzdravější.

Proč tyto žlaby protékají? A jak protékání zamezit?

Možná by vás zajímalo, proč vlastně zaatikové či nadřímsové žlaby protékají. Je to kvůli tomu, že mezi jednotlivými plechovými prvky takového žlabu je netěsnost. Jsou sice jednotlivé plechy vodotěsné, přesto dobře netěsní. Málokdo je totiž vodotěsně spojuje, což je ta základní chyba. Kdyby se jednotlivé žlaby při standardní instalaci vodotěsně spojili, k zatékání by nemuselo docházet.

Těsnosti lze taky dosáhnout tak, že žlaby jsou přes sebe. Jenže voda v tomto případě může stéct dolů a opět se může dostat do domácnosti.